THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Technickým šílencům z Rochesteru, zvaným PSYOPUS, dorůstá žactvo. Pokud milujete hlavně jejich první desku, měli byste nastražit slechy, neboť následující stať bude pojednávat o hudbě, která zakořenila ve velmi podobném extrémním humusu. Ačkoliv Arpmandudův rukopis je stále nezaměnitelný a nenapodobitelný, TANGAROA ctí naprosto stejné evangelium co se členitosti a techničnosti skladeb týče. Nasypaná rytmická sekce, která jede neustále kupředu, dynamicky se mění a morfuje, nad ní sebejistě trylkují kytary ve vyšších polohách, snažící se všemi směry rozfoukat brutální vokál, pohybující se od převládajícího extrémního řevu až po grindové vtahováky. Oproti PSYOPUS méně jazzu, více metalu a srovnatelná porce technického umu.
Strojová přesnost tohoto mechanismu, pojmenovaném po polynéském bohu moří, si v ničem nezadá se spolky jakými jsou například ION DISSONANCE. Spojení progresivního grindu, technického death metalu a brutálního hardcore v jejich podání je zařazuje do první anglické ligy a rozhodně se jejich tvorba dá přirovnat i k další technicky orientované mašině ze Spojeného království - o něco grindovějším RETH, kteří mě svým výkonem před dvěma lety na Obscene Extreme zcela paralyzovali.
Okřídlené pravidlo z kultovního filmu „Rockmánia“ o tom, že každá rocková kapela musí za svůj život složit alespoň jeden „cajdák pro buzíky“, platí i pro album „One Hand For The Knife, One Hand For The Throat“, které má svoji vlastní variaci tohoto moudra. Je jí tajuplná, špinavě ambientní vesmírná óda „Jupiter Sheep Farm“, jež připomíná šestiminutový exkurz do života bublajícího lávového jezera, končící mohutnou erupcí. TANGAROA jsou zkrátka zajímavým zpestřením technické extrémní scény Velké Británie, co zní jako dvoukytarový a trochu umírněný PSYUPUS, dělá koncertní společnost týpkům z EPHEL DUATH a vůbec ... koukejte si to poslechnout!
Kančí maso cáráme hodinu v mátovém sosu a zapíjíme čerstvou krví aneb anglánská progresivní grindová kuchařka ovlivněná zaoceánskými titány typu PSYOPUS.
8 / 10
1. Turn Off The TV, Shut The Magazine
2. One Hand For The Knife, One Hand For The Throat
3. We’ve Got Them, Where We Want Them
4. Swimming In The Sea
5. Tick Tock, Tick Tock
6. In The Hive Of Complication
7. Jupiter Sheep Farm
8. D’ya Hear That Wolf?
One Hand For The Knife, One Hand For The Throat (2008)
Day (EP) (2006)
Tangaroa (EP) (2002)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Anticulture Records
Stopáž: 46:02
Produkce: Tangaroa
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.